Co mi nejvíce pomáhá překonat všechny náročné chvíle s dětmi?
Vědomost, soucit a klid.
Jak na těchto hodnotách pracuji?
Hlavně skrze sebe,
Stát se mámou byla jedna z nejúžasnějších věcí, která mě v životě potkala. Ještě předtím než jsem se jí stala, jsem měla nějakou představu, jaká máma budu a jaké by to asi mohlo být.
Postupem času se tato představa úplně zbortila. A já musela přijmout fakt, že to bude úplně jinak. Nejsem a ani nechci být dokonalou mámou, ani vlastně nevím, co to doopravdy znamená.
Ale vím to, že se s dětmi dá žít spokojený a harmonický život, když já naslouchám jim a jasně říkám, co potřebuji já.
Proč vědomě
s dětmi?
Větší porozumění vede k větší spokojenosti. A to na obou stranách.
Jak být vědomě
s dětmi?
Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout má každý z nás uvnitř sebe.
Žádné poučky z knížek a podcastů přesně nepasují na každého. Je dobré být informovaná, ale je ještě lepší je, se řídit svým srdcem a své děti bezpodmínečně milovat.
E-book ke stažení
JAK BÝT RODIČEM, KTERÉHO SI DĚTI PŘEJÍ,
A V LEHKOSTI
ZŮSTAT STÁLE SVŮJ
Stručný a hned použitelný návod pro rodiče, jak dosáhnout toho, aby se v rodičovství cítili lehce a zároveň jejich děti tuto lehkost přejímaly do svého života.
Začtěte se do mých článků
Naše cesta ke školce
Úplně na začátek bych chtěla napsat, že naše touhy, co se týče vzdělávání našich dětí, jdou spíše směrem k sebeřízenému vzdělávání. V současné době v tom mám celkem jasnou představu (manžel už ji měl dávno přede mnou) a cesta k tomu byla cestou spojenou s tím, jak...
Dnešní tříhodinové peklíčko
Tak dnes si můžu i nemůžu zatleskat….velice lehce jsem zvládla dvě hodiny kňourání, odmlouvání a vybíravosti svých lásek.
Bez pohybu ani ránu
Pohyb pro moje tělo znamená slast. Celý život je pro mě pohyb a také sport jeho velkou částí. Vyzkoušela jsem toho hodně a asi v deseti letech jsem se rozhodla, že mě baví plavání a dala jsem se na závodní éru. Plavání jsem se věnovala asi osm let. Bavilo jezdit na...
Nepříjemná fúrie
Když mi bylo čtrnáct a půl narodila se mi sestřička. Toužila jsem po miminku. Byla jsem od mala (alespoň co si pamatuju) takový ten pečující typ. Měla jsem už o čtyři roky staršího bráchu, ale ten se ode mě opečovávat opravdu nenechal. Po nějaké době, asi v té době...
Proč jsem se rozhodla psát tento blog?
Sedím doma a venku prší. Nebo spíš leje…jako z konve, jak se říká. Mám chvíli klidu, starší syn je v školce, kam začal chodit asi čtrnáct dní dozadu a je tam moc spokojený. Tak spokojený, že by chtěl chodit i o víkendu. Příští sobotu je mu pět let. Ale o tom zase...