Na Srí Lanku jsme se vydali v listopadu roku 2019, když byly našemu kloučkovi necelé tři roky a naší holčičce rok.

Když jsme přemýšleli, kam se tentokrát vydáme, Srí Lanka nebyla hned jasná volba, ale po vyřazení ostatních návrhů, jsme se pro tuto volbu nadchli a začali se nesmírně těšit.

Samozřejmě i s těšením se přicházely strachy. Zajímavé ale je, že ty strachy k nám přicházely většinou otázkami z venku. Když se mě někdo zeptal a nebude to pro děti dlouhý let? Začal mi lítat bubák v hlavě, i když jsem ho tam mít nechtěla.

A nebude to na tak malé děti moc?
To si to tam ale stejně moc neužijete…

Zjistila jsem, že já sama se moc věcí neobávám. Nechci si do hlavy vkládat myšlenky, které by mi způsobovaly obavy, které jsou předčasné a nebo úplně zbytečné. Více o síle myšlenky se můžete dočíst v mém ebooku zdarma.

Ano, jasně, že se na celou cestu se připravím, vybavím se a vezmu, co je potřeba. Zároveň ale jsem věděla, že se nechci zaseknout na něčem, čeho bych se bála tak, aby nám to znepříjemnilo odjezd nebo celou dovolenou. 

A navíc nejeli jsme úplně mimo civilizaci.

UŽÍT SI TO SPOLEČNĚ

Jo, kdybychom s Ondrou jeli sami, to bychom jeli určitě někam mimo, ale takhle jsme potom ani netoužili. Toužili jsme si užít báječnou dovolenou a super dobrodružství s našimi dětmi. Nechtěli jsme je z toho oddělovat. Chtěli jsme je naplno zapojit.

A tak jsem s převzatými bubáky v hlavě musela pracovat. Musela jsem odfiltrovat, co je moje a co ne. Čeho se opravdu obávám, a z čeho mám strach jen díky tomu, že mi někdo z venku zaryl brouka do hlavy.

Zjistila jsem, že já sama těch obav nemám moc, takže jsem se v klidu mohla začít připravovat. S Ondrou jsme si sepsali seznam, co se nám bude hodit. Pak jsme zjistili, co z toho máme doma a co musíme dokoupit.

Strašák číslo jedna: KOMÁŘI

Lékárničku jsme měli klasickou, ale nic obr. Byla to klasická kapsička vybavená základními léky. Potom jsme dokoupili hodně věcí proti komárům. To byl jeden z našich strašáků. Ale nebyl nějakej obrovskej. Jen jsme se na něj chtěli připravit.

Koupili jsme náramky proti komárům, repelenty (nějaké přírodní a vzala jsem i nějaký agresivnější, kdyby to bylo nějaké ostré). Dostali jsme také tip na olej citronela. Prý jim to smrdí.

S komárama to nebylo nakonec tak horké. Večer, kdy už komáři začínají více létat, jsme se většinou už nacházeli v našem apartmánu a tam nám velké ohrožení od komárů nehrozilo. Měli jsme ho totiž docela vysoko nad džunglí.

A přes den ve velkém horku jsme nepotkali ani komárka.

Strašák číslo dva: PŘEMÍRA VITAMÍNU D

Dalším naším strašákem bylo silné slunce na jemnou pokožku našich dětiček. Na to jsme se také pořádně vybavili. Opět jsem vzala něco přírodnějšího a pak u něco z drogerie na polední sluníčko. A také dětem oblečení do vody. A boty na písek!! To se ukázalo jako velice důležité. Rozpálený písek, tím spíš na dětské nožičky, je pěknej prevít.

Tím, že jsme děti i sebe dostatečně mazali, se tento strach taky nakonec vytratil a my si sluníčko užívali plnými doušky.

Strašák číslo tři: VLNY

Pak vlny. S dětma jsme se v oceánu chtěli koupat. Pro kloučka jsme vzali malý nafukovací kruh, do kterého se akorát vešel. Holčička byla vybavená plavečkami, které mají vevnitř nastrkané pěnové válečky, které už jsme měli vyzkoušené po několika dovolených na jachtě.

Ondra velké vlny ještě částečně vyřešil tím, že vybral místo pobytu na jihu ostrova, kde jsou údajně vlny nejmenší.

A HURÁ NA CESTU

Letěli jsme z Prahy do Dauhá v Kataru. Z kataru pak na Srí Lanku. Na Srí Lance v Kolumbu jsme měli domluvené taxi, které nás dovezlo do našeho místa pobytu, do Unawatuny.

Let probíhal krásně. Byl celý v noci, přestup trval asi dvě hodiny. Takže akorát na to, abychom našli, kam máme jít, a zároveň aby se děti nezačaly úplně nudit.

Jen jsem neměla zkušenost s tím, jak probuzení uprostřed noci bude zvládat klouček. Ale opět nás dostal a všechny obavy nám smazal, když jsme ho ve dvě hodiny ráno viděli spokojeného pobíhat po letištní hale :-),

Holčička v letadle samozřejmě většinu času strávila na mně. Měla tam připravenou postýlku připevněnou ke zdi a  tenhle nápad  jsem uvítala. Využila jsem ji ale nakonec jen párkrát. Nesměla tam být, když se pasažéři v letadle museli připoutat. Takže když v ní usnula, po chvíli jsem ji musela vyndat. A tím ji samozřejmě budit. A tak byla spíše na mně.

Ale i to párkrát odložení do postýlky mi umožnilo se trochu vyspat.

JEŠTĚ CESTA AUTEM

Cesta autem, která po dlouhém letu měla trvat dvě hodiny, ve mně také vzbuzovala trochu nervozitu. Sedačku do auta jsme si pro naši holčičku vezli svou. Měli jsme na ni v té době ještě vajíčko proti směru jízdy. Pro synáčka jsme měli s pánem domluvenou sedačku přímo v taxi.

Nakonec i cesta autem byla parádní a na chvíli jsme ještě i všichni usnuli.

TAK JSME KONEČNĚ TADY

Taxi nás na konci naší cesty vyvezlo do kopce, který jsem myslela, že nemá ani šanci vyjet (to si počkejte, až Vám povím, jak jsme na ten kopec jezdili v tuktuku 😀 ). Na tom kopci se nacházel náš hotel a byl kouzelnej.

Přivítali nás hned welcome drinkem. Jejich Lassí s místním čerstvým ovocem. Velká mňamka, kterou jsme si pak dopřávali každý den.

V tom hotelu na kopci, jsme měli apartmá úplně nejvýš s dvěma balkóny na každou stranu, takže jsme měli opravdu luxusní výhled na džungli s východem slunce i na oceán se západem.

No romantika jako blázen 😀

Celý pobyt jsme si naplánovali se snídaní v hotelu. První večer nám dali na výběr mezi srílanskou a evropskou snídaní. Děti jsme nechtěli trápit, že jo 😀 Takže ty měli klasiku, toust, máslo, marmeláda. Za to my jsme řekli, že srílanskou i když jsme předpokládali, že se u toho dost zapotíme.

Obědy jsem řešili buď za pochodu a nebo jsme se stavili k nám na apartmán, kde jsme měli menší kuchyňku. Večeře jsme většinou nakonec mívali také na našem hotelu, protože časově nám vyšla tak na sedm večer a v osm už dětičky většinou spaly. Tak jsme zalitovali, že jsme si ji nedali v rámci polopenze hned. Ale na jednu večeři jsme byli na pláži se západem slunce. Bylo to nádherný a děti jsme pak na kopec táhli spící 🙂

Dny jsme si rozložili tak, že jsem obden chodili na pláž jen tak odpočívat, hrát si a nasávat místní atmosféru a obden jsme jezdili na výlety.

Naše pláže jako Jugle beach, Unawatuna beach a Dalawella beach nás všechny uchvátily. Každá byla naprosto jiná a všechny měly své kouzlo. 

Z výletů to bylo do blízkého města Galle a na její pevnost, poté Udawalle national park Safari, budhistické chrámy.

MÍSTNÍ DOPRAVA

Na kratší přejezdy jsme využívali TukTuku. Místní laciné taxi. Nejenže nás dostal tam, kam jsme potřebovali, ale také každá cesta tuktukem pro nás i pro děti byla zážitkem. 

I když při prvním výjezdu na náš kopec, jsem myslela, že buď se ty malé kolečka rozkutálí na všechny strany, nebo se nám zavaří motor 😀 Ale dostal nás i tam nahoru!!  

Na místní dopravu jsem si musela chvíli zvykat. Ondra už to zažil, tak věděl do čeho jde, ale mně z toho někdy bylo dost ouzko 😀 Už cestou taxíkem z letiště jsem tam viděla náznaky toho, že to tam mají, lehce řečeno, poněkud s volnějšími pravidly. Předjíždění při dvou pruzích, bylo naprosto normální.

Na křižovatce se pouštělo jak se mohlo, prostě kdo jede, jede, a další dávají pozor.

Musím ale říct, že jsem nikde neviděla bouračku a vlastně tam měli svůj systém. Já ho neobjevila, ale oni ho (já v to furt doufám!) měli.

VŠUDE NA KUS ŘEČI

Moc se jim líbili naše děti. Opravdu až na výjimky se s nimi všichni z domorodců hned začínali bavit. Klouček dostal ručně vyráběný náramek, několikrát je místní prodejce ovoce obdaroval výborným banánem nebo mangem. Dovezli jsme si domů i pár dřevěných magnetek, které dětem strkala starší paní z obchodu. Často jsme slýchávali ….ooooo beautiful kids…. Byli na ně moc milí.

O cenách všeho možného se tam dalo diskutovat. V tuktuku, na trzích, v místním obchodě s výrobou bio drogerie. Až na klasické obchody s potravinami a předpokládám v lékárnách (kam jsme naštěstí nemuseli) se to dalo aspoň trochu ukecat prostě všude!

Na plážích kolem nás dost často chodívali různí prodejci. S ovocem, s čerstvými kokosy, s šátky, s nejrůznějšími ručně vyráběnými suvenýry. Nejdřív jsem si říkala, že je to fajn, že nemusíme ani nikam chodit. Po nějaké době to začalo být docela otravné, protože za námi každou chvíli někdo chodil. A když jsme navíc zjistili, že ceny mají opravdu o hooodně  vyšší než za stejnou věc na ulici a diskutovat právě s nimi se moc nedalo, tak jsme už je pořád odháněli nebo prostě ignorovali. 

Stalo se nám také, že jeden takovýto potulný obchodník na nás poslal i několik sríladnských nadávek za to, že jsme si u něj nic nekoupili. Na to si klouček dost dobře pamatuje.

PES VŠUDE KAM SE PODÍVÁŠ

Všude se dost potulovali divoký psi. Divoký ale byli v tom, že neměli svého páníčka a mezi sebou někteří z nich neměli kamarádské vztahy. Párkrát jsme viděli, jak se poprali a dost často jsme viděli nějakého pejska kulhat, bez ucha nebo ocasu. Schovávali se na pláži pod lehátky před sluníčkem, nejdříve jsme z nich měli respekt, hlavně kvůli dětem, ale ukázalo se, že je to jak u nás v Chorvatsku nebo na Krétě s kočkami. 

Některé momenty, které mě dostaly: 

• pár týdenní slůně, které od své divoce žijící mámy pije mateřské mléko
• pouštění ani ne 24 hodin starých želviček do oceánu
• pozorování opic řádících na stromech v džungli přímo z apartmánu
• krmení opic na pláži
• uvolněný tanec na pláži při dešti
• divoký lachtan, který připlaval na břeh oceánu
• podvečerní procházka po pláži
• přes den při dešti, kdy se nás ujmul pán, který měl menší stánek s ovocem a schoval nás pod střechu
• perfektní dort pro naši roční dcerušku
• a mohla bych tady vlastně donekonečna vyprávět, co se mi líbilo a mám v paměti!! Snažím se žít opravdu okamžikem a zapamatovat i sebe menší drobnosti, které mi zavibrují v těle

Přeji Vám příjemné cestování s Vašimi dětmi. Ať jsou to cesty za humna nebo přes půlku světa, užijte si je na plno!  S dlouhým cestováním Vám můžu říct, že i cesta může být cíl. Po cestě si můžete užít také spoustu legrace, zábavy a nezapomenutelných zážitků. 

A nezapomeňte, spokojený rodič, spokojené dítě 🙂 Děti si nepřejí nic jiného, než abyste s nimi byli šťastní, takže pokud se na velké cestování necítíte, i to je v pořádku. Nežeňte se tam, kde byste se necítili dobře. Zůstaňte radši tam, kde chcete být a užijte si to!!